Přinesla jsem meloun

Posted By v 3.8.2013 | 0 comments


Doposud jsem psal veškerou hudbu na notebooku na koleně. Když jsem si hrál jen pro sebe, tak na piánu a nebo na klávesách. To ovšem znamenalo přinést je na jídelní stůl, připojit zdroj a připojit sluchátka. Každému je jasné, že s tímto přístupem se časem začalo na klávesy prášit.

Cornelis na svém blogu (nebo na YouTube) píše, že je velký rozdíl mezi tím, když se hudba píše klasicky piáno/tužka/papír a nebo když se píše na počítači – jeho učitel trval vždy na tom, aby skládal u piána. Prý to jednou porušil, nepřiznal se, a učitel ho s tím vyhodil, takže na tom něco bude.

Musím se ho zeptat, jestli se kombinace klávesy/počítač počítá do prvé a nebo druhé skupiny. Snad do té první, do té správné, uvidíme. Protože jsem si udělal hudební koutek. Mohl jsem si sice koupit nový nábytek, ale raději jsem využil starý stůl, který se válel v prvním patře. Když jsem zjistil, že se tam nevejde počítač s notebookem, udělal jsem si poličku. Průměrný stolař si určitě všimne, že jsem nechal nahoře šrouby, které by mohly jít zespodu a nebo zboku. Ale mi to nevadí, mám zkušenost pro příště. Nalakoval jsem si ji, nainstaloval a mám ji rád takovou, jaká je :) .

Pořád mě ale zlobí využití syntezátoru jako generátoru hudby řízeného počítačem. Už jsem podlehl a použil potupný postup, kdy se hledají informace v dokumentaci. Ještě to zkusím večer nebo zítra a pokud se to nepovede, sáhnu po jistějším způsobu – napíšu na support. Jsem totiž normální – muži se prý nikdy neptají a snaží vše vyřešit sami – takže například můžeme pozorovat na městských komunikacích muže-řidiče, kteří hrdinně a samostatně hledají cíl své cesty – někde jsem to četl.

obr2

Na pohledu na koutek  z anfasu je vidět, že nebezpečně blízko je vystavěno fitness centrum. Oproti středověkým mučícím nástrojům to má tu výhodu, že není potřeba další člověk. Je to skřipec i lámání kolem v samoobslužné podobě. Za 3 roky, co ho mám, jsem tam byl tak třikrát, takže je to vlastně poměr 1:1 – jeden pokus na jeden rok. Když jsem si udělal hudební koutek, slíbil jsem, že poměr 1:1 zachovám – jedna hodina u kláves, jedna minuta na stroji.

A proč? Při výšce 181 mám 93 kg. A tuk se nashromáždil těsně pod hrudní kostí. Už mi říkali, že jsem jak těhotný – uznal bych to jen z toho pohledu, že mám své bříško rád. Asi stejně jako poličku, kterou jsem si taky udělal sám. Když jsem se ženil, měl jsem 61 kg a všechny ženské v rodině mi říkaly, že bych měl přibrat. No a teď mi ty samé ženské říkají, že bych měl zhubnout. Prý aspoň na 85. Tak tedy pokud chlapi bezmocně bloudí ulicemi měst, tak ženské nevědí co chtějí. A je to aspoň 1:1.

Prošel jsem si text, jestli píšu spisovně. Dověděl jsem se totiž, že my z Nového Jičína podle přátel z Brna a Vysočiny mluvíme nějakým zvláštním ugrofinským jazykem. Takže přiložím cizojazyčný slovník, kdybych náhodou použil něco nepatřičného:

  • šmigrust = velikonoce
  • tatar = pomlázka
  • pokypat se = polít se, znečistit se
  • nakrát = nakrájet
  • ferbl = karetní hra prší
  • kedlub = kedluben

prinesla-jsem-melounTak se dívám, že jsem přeskakoval od témata k tématu. Tak přidám ještě přeskok. Znáte Hříšný tanec? Pokud jste žena a nebo jste aspoň ženatý, tak jste to museli vidět několikrát. Určitě znáte i hlášku „Přinesla jsem meloun„. Včera jsme byli na návštěvě a když jejich všežravá fena přišla a chtěla se rozdělit o meloun, vzpomněli jsme si na tuto filmovou hlášku…

 

Odeslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>